Půl století, které uplynulo od bouřlivého roku 1968, činí jeho odkaz mnohem zřetelnější právě proto, že byl nejednou konfrontován s naší žitou zkušeností – zkrátka, byl ověřen dobou. Dodnes zcela nevyvětral tísnivý pocit nesvobody, který náš národ zažíval 20 let před Pražským jarem a 20 let po něm. Většině z nás zůstala schopnost jemného rozlišování mezi svobodou a jejím opakem. Nikoli náhodou náš první porevoluční prezident Václav Havel ve svém historickém projevu v americkém Kongresu vypíchl právě tuto vlastnost jako náš vklad do souboru demokratických hodnot. Řekl zhruba toto: „Nepřicházíme jako prosebníci. Nabízíme vám naši ojedinělou zkušenost – zkušenost života v nesvobodě vykoupenou čtyřiceti lety komunistické totality.“ Právě ona zkušenost nám zajišťuje značnou imunitu proti rozličným bludům sociálního inženýrství.

Mám tu čest oslavit dnes společně s kolegy a kolegyněmi - prostě s rozhlasáky - 95. narozeniny Českého rozhlasu. Od onoho památného dne, kdy se v éteru rozeznělo naše vysílání, jsme ušli obrovský kus cesty. Z průkopnického počinu, kterým začal Český rozhlas psát svou historii v pražských Kbelích, jsme se propracovali k instituci celonárodního významu, stali se jedním z největších mediálních domů v naší republice a respektovaným veřejnoprávním vysílatelem v celoevropském měřítku.

Ambice nastudovat nově českou státní hymnu jde za hranice hudby a skladatelského kumštu. Je to ambice, která je nejen kulturním, ale i politickým a celospolečenským tématem. Odvahu k tomu, představit Kde domov můj ve verzi 2.0 měl Český olympijský výbor. Prostor pro diskusi tohoto tématu poskytl a poskytne stanice Český rozhlas Vltava.