To jsou témata, která nejvíce rezonovala na společném jednání mezi šéfy veřejnoprávních rozhlasů z celé Evropy. Sešli se na půdě Českého rozhlasu při příležitosti zasedání Rozhlasového výboru Evropské vysílací unie (EBU), ve kterém od loňského roku působím ve funkci místopředsedy.

Médium veřejné služby by mělo každému měřit stejným metrem. Český rozhlas tak činil v minulosti a v zájmu nás všech je, aby tak činil i do budoucna. Ne každému se líbí, že jsem veřejně kritizoval na zasedání Rady ČRo práci redaktora Janka Kroupy a dalších, kteří se podíleli na kauze údajně neoprávněného hospodaření Agrofertu na pozemcích bez jasného majitele. Udělal jsem to po pečlivém zvážení, protože chci, aby Český rozhlas byl i nadále médiem nezávislým a nestranným.

Slovo „objektivita“ je permanentním zaklínadlem mediálního světa. Tím spíš by nebylo od věci se zamyslet nad tím, co vlastně toto slovo znamená. Neuškodilo by také položit si několik otázek – například: Může existovat objektivita ve své nejčistší podobě? Je v silách člověka být v každém ohledu objektivní? Neměla by být objektivita, kterou v médiích hledáme, spíše něčím úplně jiným?